Vytryskl pramen z popela
kde skála pukla žárem
lávu sopka chrlila
nové skály tvořila
ten výbuch viděl jsem svým zrakem
tenkrát když jsem byl drakem
A jak věky plynuly
z pramene se gejzír stal
ohnivé slzy naň kanuly
jako mé šupiny tuhnuly
když skákal jsem z těch skal
velebil jsem toho, kdo křídla mi dal
širý kraj pode mnou
ubíhal tempem splašeným
láva byla krví mou
hvězdy jiskrou tajemnou
ze sopky stoupal dým
jenž byl tak omamným
Dávno tomu jest
kdy naposled jsem vzlétl
vedlo tudy mnoho cest
plamen v sobě budu nést
ten žár, jenž nikdy neuhasl
světa jenž mou dráhu protl
Zde v mracích krouží vrány
jen ptáci jsou povoláni
zhojí se staré šrámy
čas nezůstane prázdný
však vzpomínky na létání
vpřed mě pohání
Vyhasl toho světa žár
není kam se vrátit
již nebude vonných pár
ztracen je křídel pár
viděl jsem skály se hroutit
vše jsem byl odsouzen ztratit
Chlapci-jak jsou mladí
v létě se radostí usmívají
ale nevidí to, co vidím já:
krutou zimu, slzy v očích
hlad a bídu, co ničí
ubohost těch, kteří jsou chudí
krutost lidí, rány holí
Rytíři - jak jsou silní
a jejich meče se na slunci lesknou
ale nevidí to, co vidím já:
krev na rukou, smrt v očích
jámy hrobů, v kterých skončí
smrtelnou křeč poražených
kostry, v rezivících zbrojích
A králové - jak jsou mocní
na svých trůnech pyšně sedí
ale nevidí to, co vidím já:
zrádce po svých bocích
prolhané vši, co se jim klaní
kruté vrahy, co jim lichotí
dýky ve svých srdcích
Já ulicí jdu a lidé se klidí
protože nevidí to, co vidím já:
krutou zimu, slzy v očích
oni nevidí to, co vidím já:
krev na rukou, smrt v očích
nikdo nevidí to, co vidím já:
zrádce po svých bocích
šumí vítr v korunách dubů
mezi kmeny vkradla se mlha
zastřela příchozím zrak
dvě postavy kráčejí v sevření stromů
a do ticha lesního se rozléhá
krok a krok
Nerušena lidmi sama stojí skála
uprostřed dubových mas
prý má magickou moc
do jejího ticha kdosi se vkrádá
ozvěna šíří smrtelníků hlas
a pomalu přichází noc
Na nebi však nevidět hvězd
vše skrývají husté mraky
panuje chlad
dvě postavy stojí na vrcholu skály
do dálky k obzoru upírají zraky
či naslouchají snad ?
To jsou ti jediní, co postřehly
že nic není jako dřív
a odpověď přišli hledat
proč noci ztemněly
a pole rodí jen úrodu plív
přichází stín
Bezmocně stojí tam
sdělení nechápou
nevědí nic
že mohou jen přihlížet
pochopit nemohou
že nezmůžou nic
Slunce vzývat by chtěli
když pozdě je už
přichází stín
ale když možnost měli
nepřišel jediný muž
a tak přišel stín ...
Je slavný král
mnohokrát bojoval
a vyhrával
všem nepřátelům odolal
i v bitvách nejprudších
nikdy se nevzdával
s výkřiky padlých v uších
a "Do boje!" na rtech rány rozdával
ve stanech nad mapou
plány bitev vymýšlel
s korouhví nad hlavou
sám první vpřed vyjížděl
Pak skončil čas bojů
a vojáci šli domů
a on po mnoho dnů
seděl na svém trůnu
ve své kamenné síni
v paláci nad řekou
svou zbroj ve skříni
nechal zamčenou
meč v truhlici
koně ve stájích
i svou helmici
a kopí po předcích
Tak dlouhá léta plynula
když doba válek minula
zranění se zhojila
bezstarostná éra nastala
vojáci místo výcviku
v hospodě sedí pří pivu
kde v bujném rozmaru
vzpomínají na slávu
v paláci hostiny jsou denně
až kuchař zmdlévá unaveně
a král s šlechtou hoduje
a soutěží, kdo víc vypije
Tak se z mocných hrdinů
stali stálí hosté hostinců
s tukem místo svalů
a rukou odvyklou mečů
král zestárl
armáda bez výcviku
žár v srdcích vychladl
jen jídlo s pitím pere se v žaludku
meč v truhle zrezivěl
kůň ve stáji zeslábl
v korouhvi se mol zabydlel
a kopí někdo ukradl
Když vojáci bojům odvykli
a kapitáni velet zapomněli
z ničeho nic se objevili
nepřátelé, co dlouho čekali
až pozornost ochabne
hrady zpustnou
král zestárne
a zem kořistí bude snadnou
slyšíc nové zvěsti
neváhali dlouho
do boje vytáhnouti
a páchati zas zlo
A tak starý král
svou zrezlou zbroj vzal
zašlým mečem se opásal
a zesláblého koně svého osedlal
jeho staří veteráni
své staré zbraně vyhrabaly
fanfáry ryčné nezněly,
když do poslední bitvy odjížděly
všichni věděli, že se nevrátí,
když odjížděly v dál,
ještě v dálce slyšely volání
"Ať žije král!"
