Jen jednu ženu jsem kdy miloval
a mnohokrát jí lásku navždy sliboval!
Byla tou nejkrásnější na zemi,
a já zářil víc než hvězdy na nebi.
Byli jsme spolu tak krátce...
Byly to ty nejkrásnější dny.
Pak se ale objevil ten zrádce
a já přišel o všechny své sny.
Do vězení mi ji vsadili,
a krátce co mi dítě porodila,
bez milosti ji pobili,
prý krutým vrahem byla!
Řekli mi, že dítě zemřelo taky
zhroutil se mi celý svět.
Bylo to v den kdy černé byly mraky,
kdy nebyl slyšet ptačí zpěv.
Až po mnoha letech se to stalo...
neslyšel jsem vlastní dech,
i slunce tehdy jinak hřálo...
a já celý visel jen jejích rtech.
Měla stejně krásné oči,
co bych dal za to, abych ji měl.
Celý svět se se mnou rázem točí,
tak hrozně bych ji chtěl...
A než slunce třikrát vyšlo.
byla jenom má.
Ke mně zase štěstí přišlo,
byla nádherná a svá...
Tolikrát jsme se milovali,
jako by má stará touha ožila!
Za svou novou lásku bojovali,
nikdy však neřekla jaké dětství prožila!
Tak plynul den za dnem...
A jak to chtěl sám osud,
mě se hroutil sen za snem...
Neštěstí, co nepotkalo mě dosud!
Jsou si až moc podobné,
pak jsem na to přišel.
Jako mě šíp srdce probodne,
stín pravdy na světlo teď vyšel.
Vždyt to mé vlastní dítě bylo,
jen daleko ode mne vždy žilo.
Radši jsem si život vzal,
než aby někdo jiný pravdu znal!!! |