Aktualizace

 

Poslední upload básní byl proveden ... prostě dávno! Až se tu objeví nějaká nová básnička, tak bude tento super popisek změněn!

 

Obsah (počet)

 

V celé sekci Básně se v tuto chvíli nachází celkem 73 básniček... :)

 

 

 

Elvisův duch

 

 


 

Fantastično

 

Dlouho žhnoucí disk
toulal se
po astrálním dynamičnu
a ztěžka dral se
ku lunárnímu magičnu
by diametrálně neshořel
v planetárním atmosféričnu.

 

Nyní však již hlas
lunárního nadoka
láká žhnoucí rotační disk
do fyzičného hluboka,
kde ve spektrálním galaktičnu,
tam co pentárního astrálna je brána
tam skví se z oktarínu obelisk
a na něm Gaia - Moudrá Vrána.

 

 

nahoru

 


 

Glumova ukolébavka

 

Ssspinkej můj milášku,
dřímej můj dáreššku.
Glum!

Bolej násss rušiššky,
moc jsme se dnes nadřeli,
už vyšššli hvězdišky,
ssspinkejme příteli.

 

Ssspinkej můj milášku,
dřímej můj dárešššku.
Glum!

 

Osssvítil měsíšek
v horách cessstišku,
slyš ssspánek rybišek
v to našem rybníšššku.

 

Ssspinkej můj milášku,
dřímej můj dárešššku.
Glum!

 

Jen ať ssi Bledá tvář sssvítí
a pak i ta žluťoušššká,
nás ale Miláššku nahoře kvítí
nelechtá lísteškem do ouššška.

 

Ssspinkej můj milášku,
dřímej můj dárešššku.
Glum! Glum! Glum!

 

nahoru

 


 

Kanopa

 

Uložils svou mysl do kanopy...
Čekáš, že tak něco vyřešíš?
Jenže ouha - svoje stopy
jen tak nezameteš.
Nebo snad ano?
Uzavřeš
svou duši v pyramidě
a řekneš,
že je veteš?
To se pleteš.
Uzavři tam radši sám sebe
a mysl s duchem volné nech,
neb ty když nemáš,
jsi už v hrobě.
Tvé nic se v něm topí.
Až tehdy si zralý
do kanopy.

 

nahoru

 


 

Sestina Andělská

 

V zeleném lese, co bublá potok
chodíval ke kameni anděl.
Měl bělostná křídla
a přenádherný medový měl hlas.
Sedával na zelené trávě,
krajinu bystrým okem sledoval.

 

A já ho stále tajně sledoval,
a z očí křišťálových slz potok
mi padal v kvítky na měkké trávě.
Přál bych si být také jemný anděl,
poslouchat ten přesvatý boží hlas
a roztáhnout za letu svá křídla.

 

Jako pták bych měl z peří svá křídla
a poté bych s oblohy sledoval
ten dobře známý zpívající hlas,
jímž rozpráví klikatý ten potok,
jenž jako chřestýš plazí se v trávě,
co přírodní bublající anděl.

 

A já, skutečný nebeský anděl.
Opřen v mracích o svá pevná křídla
ze vzduchu jsem v husté, suché trávě
hnědého zajíce polního sledoval.
Měl žízeň, snad chtěl hledat potok,
slyšel jsem jeho utrápený hlas.

 

A pak můj hluboký vnitřní hlas -
můj všudypřítomný strážný anděl,
ten můj v pusté poušti chladný potok,
ta má pomocná záchranná křídla,
onen pes, co mě věrně sledoval,
to mé štěstí nalezené v trávě.

 

Tiše šeptlo: "Stůj nohama v trávě,
utiš své nebetyčné touhy hlas -
v beznadějné pýše tě sledoval,
neboť ty nejsi skutečný anděl.
Tak zmáčej svá vymyšlená křídla.
Hleď, támhle máš křišťálový potok."

 

A tak pohltil má křídla potok,
jak hlas ztrácela se chuť být anděl.
Stál jsem v trávě a vlnky sledoval.

 

nahoru

 


 

Setkání s Ní

 

Chodím po nábřeží smuten a sám,
v bílé černi ráno u řeky se halí.
Zmatenou svou mysl mám -
na krajkové hladině je cosi v dáli.

 

Bílé jako sníh, bílé a chladné.
V pavučinách mlhy blíží se to k břehu
a bělotou samou hladině vládne
jako nebeský anděl v kalném sněhu.

 

Ale co že je to za anděla?
Když jeho hřbet je tak neandělsky křivý,
pod kapucí se mu lebka bělá
a v pařátech kosa potřísněná krví!

 

To není anděl, toť sama Smrtka!
Hnáty hubené, jak větve křivé,
prázdné oči potřísnila jinovatka
a vlasy po ramena, mrtvě plavé.

 

Pozvolna již rozlýva se mlha.
U řeky je klid, jen divé vlnky hrají
svými vlasy jako ruka nahá
osudových mrtvou sbírku symfonií.

 

nahoru

 


 

Upír v blatech

 

Tak tiše kráčí blaty skupina
zachmuřená, mlhou se prodírá
a k černavému nebi zraky upíná
a tiše v srdci tluče jejich víra.
Tluče silně, hned zas slabě.
Do očí bije jim zřícenina
a v ní dlí snad podivný hrabě,
jenž v podobě netopýra
s oky rudými co sklenka vína
létá nocí, křídly mává slabě.

 

Pod nohama propadá se hlína
a v rukách vzduchu páchne síra.
Jak nehostinná je to bažina.
Tak pustá, tak nekonečně širá,
že život pulsuje v ní chabě.
Jen bazilišci střeží místa stinná -
poklady oděné v noční róbě
vzaté od umrlého sira.
Nad jeho lebkou vznáší se tmá špína -
létá nocí, křídly mává slabě.

 

Jako hrozba vznáší se ta skvrna.
Stále jasněji, ne, neskomírá.
Sametové křídlo tmu protíná.
Tu změní se v tvora - kruh se uzavírá.
A na té jeho bledé lebě
vlní se z čela sčesaná čupřina,
oči hledí v nenávisti, zlobě -
oči hraběte a upíra.
Zírá na ně jako duše vinná.
Létá nocí, křídly mává slabě.

 

S bahnem a krví mísí se slina
a mrtvá stříbrný meč ruka svírá.
V záři hvězd skví se jako slonovina
a v dáli jen okřídlená stvůra
létá nocí, křídly mává slabě.

 

nahoru

Autor: Elvisův_duch

 

Náše bannery:

 

 

 

 

 

 

    

    


 

Poddomény tajemno.net

 

Tajemno.net

moje Tajemno

mapa stránek