Anděl Smrti

Křehká bledá nevinná tvář.
S touhou vztahuje k tobě své dlaně.
Sám sebe se ptáš: Kde má svatozář?
Bytost s pohledem raněné laně.

Je jako vystrašené dítě,
jenž potřebuje chránit.
Přitom on sám vystraší tě.
Před ním marné je se bránit.

Hebké černočerné peří.
Ty rty malované temnou rtutí
zlo skrývat můžou jen stěží.
Ale věř mi: to je Anděl Smrti!

S potěšením sleduje ve tvé tváři výraz bolesti.
Slastně zavírá oči, když cítí krev.
Neuvěřitelně ho přitahují lidská neštěstí.
Krev ti tuhne v žilách, slyšíš-li jeho zpěv.

Jeho pohled neuvěřitelně mrazí.
V jeho hlase cítíš hlad.
Všechno krásné jedním dechem zkazí.
Dechem skrývajícím smrtící chlad.

Před ním nesnaž se skrýt.
Zachce-li se mu, přijde si pro život tvůj.
A tehdy, jak směšne bude mu znít
tvé zoufalé: Ach Bože můj...

Ať konáš dobro či chráníš nevinné,
ať po smrti čekáš nebe.
Anděl Smrti tě nemine.
Jednou přijde si pro tebe.