Informace o Dračím doupěti

Dračí doupě by se dalo charakterizovat jako 'stolní fantasy RPG'.

   Stolní

znamená, že hráči při hraní sedí u stolu (nebo u něčeho podobného). Hráči musejí být minimálně dva.

   Fantasy

znamená, že se děj odehrává v bájných, mýtických, či jiným způsobem reálně neexistujících světech. Tyto světy se od našeho liší (krom toho, že neexistují) tím, že je v nich zpravidla nižší stupeň technického vývoje a vyspělosti civilizací (přirovnatelný ke středověku), žijí tam i jiné formy života, a hlavně - jsou plné kouzel a magie.

   RPG

znamená Real Playing Game, tedy hra, kde každému hráči přísluší postava, jejíž roli hraje. Hra však neprobíhá podle scénáře, ale vyvíjí se dynamicky v závislosti na nepřipraveném jednání hráčů, na jejich reakcích na vzniklé situace.

Nosným pilířem celé hry je Pán jeskyně. Je to vždy pouze jeden z hráčů, a ten si jako jediný smí (a měl by) přečíst oddíl pravidel nazvaný Příručka Pána Jeskyně. Takto vyzbrojen připraví dopředu schéma a základní dějovou linii hry. Sebelepší pravidla a herní systémy však nenahradí jeho neschopnost a naopak geniální Pán jeskyně pravidla prakticky nepotřebuje.

   Samotná hra

probíhá tak, že Pán jeskyně vždy popíše hráčům vzniklou situaci, ti na ni reagují, atd. Vše se odehrává v jejich fantazii. Role pravidel je jasná - vytvořit základní prostředí a určit možnosti postav.

   Cílem hry

není jako u většiny stolních her porazit protivníka. Pro Pána jeskyně je cílem vytvořit atraktivní dobrodružství, které hráče vtáhne. Pro hráče postav je cílem (když nepočítám osobní ambice) dokončit dějovou linii hry. Společným cílem pro všechny je dobrá zábava.

   Postavy

jsou elementárním prvkem hry. Jejich tvorbě a především vývoji je věnována převážná část pravidel. Po delší době hraní s jednou postavou dochází často k tomu, že k ní hráč psychicky přilne (aby taky ne, když si ji tak vypiplal) a může tak její roli lépe hrát. Základní variabilita mezi postavami spočívá, kromě biologického původu, hlavně v povolání a pozdější specializaci. Každé povolání (namátkou třeba kouzelník nebo válečník) má své speciální schopnosti a předpoklady, takže způsob řešení problémů postav různých povolání je (kupodivu) různý. To zaručuje konfrontační pestrost, která je umocněna charakterovou rozdílností samotných hráčů.